Pojem “Národ” obecně označuje společenství lidí obývajících konkrétní území, které je politicky organizováno společnou vládou, t.j. “národní stát”. Mimoto označuje skupinu lidí sdílejících společnou historii a určité jazykové a kulturní tradice. “Národ”není vždy synonymem pro “národní stát”, což se odrazilo například v roce 2006 v hnutí za uznání Katalánců za národ uvnitř Španělských hranic, nebo hnutí Quebečanů v Kanadě.

Aby mohla být lingvistická a kulturní práva specifické skupiny osob uznána a chráněna  v případě absence geografického území, nebo vlasti, musí  být“národ” definován jinak. Složitá situace nastává, pokud občanství konkrétního státu je utvářeno za účelem minimalizace, nebo odstranění etnických a menšinových rozdílů spojovaných s “národy”. Imperativ pro politické uznání se stává mnohem důležitějším, když je plánování záchrany jazyka, nebo politika která podporuje udržitelný rozvoj jazyka prioritou, obzvláště pokud vezmeme v potaz, že novověká kolonizace a globalizace v současnosti přispívají k ohrožení více než poloviny ze 7000 jazyků používaných ve světě.

I přes existenci rannějších pokusů je za základní datum pro moderní Romské národní aspirace  považován rok 1971. Na 1.Světovém Romském kongresu v Londýně byla zvolena vlajka, motto a hymna a 8.Duben byl prohlášen za Mezinárodní den Romů. Tyto symboly coby odraz moderní národní identity, se prolínají se staletými ústně předávanými tradicemi jako je Romaniya (Romský zákon) nebo Romanipe a Kris (soudní rada), které po téměř tisíc let  přispívali k udržení sociální soudržnosti  a pospolitosti uvnitř Romských rodin a společenství. Již od počátku sedmdesátých let se mobilizace a organizace Romů liší co do konceptů, strategií a podniknutých aktivit. Konalo se několik úspěšných Světových Romských kongresů. V roce 1978 byla na druhém Světovém Romském kongresu v Ženevě založena Světová Romská unie (jejíž ústředí sídlí v Praze). V polovině osmdesátých let vznikl Romský národní kongres s centrálou v Hamburku.

Tváří v tvář globalizaci a rostoucí propojenosti mezi jednotlivými komunitami po celém světě si aktivisté nepředstavují pouze Romský národ založený na společné historii a propojený s různými místními a národními minulostmi po celém světě, ale také individuální a kolektivní práva v rámci základních lidských práv. Tato práva deklarovaná Univerzální deklarací lidských práv, přeložené také do Romštiny mohou složit za základ pro tvorbu a prosazování legislativy, která by sloužila k boji proti předsudkům, diskriminaci, rasismu a persekuci a umožnila by poskytování vhodného ubytování, pitné vody, zdravotních služeb, a přístupu ke vzdělání a zaměstnání.

Odkazy:

Garo, Morgan (2009), Les Rroms. Une nation en devenir ?, Paris: Éditions Syllepse.

Karanth, Dileep (ed), Danger! Educated Gypsy. Selected Essays. Ian Hancock, Hertfordshire: University of Hertfordshire Press, 2010.

Kenrick, Donald (2004), The Romani World. a historical dictionary of the Gypsies, Hertfordshire: University of Hertfordshire Press.

O`Nions, Helen (2007), Minority Rights Protection in International Law. The Roma in Europe, Hampshire: Ashgate Publishing Ltd.

Patrin, "A Brief History of the Roma", retrieved on 4 Sept 2011 at http://www.reocities.com/~patrin/history.htm.

Sigona, Nando and Trehan, Nidhi (eds), Romani Politics in Contemporary Europe. Poverty, Ethnic Mobilization, and the Neoliberal Order (New York: Palgrave Macmillan, 2009).

Vermeersch, Peter (2006), The Romani Movement. Minority Politics & Ethnic Mobilization in Contemporary Central Europe, New York, Oxford: Berghahn Books.

Weyrauch, Walter O. (ed), Gypsy Law. Romani Legal Traditions and Culture(Berkeley: University of California Press, 2001).